Zranitelná.

1. září 2012 v 14:49 | lavande. |  Momenty
Možná jen toužím po něčem nedosažitelném. Možná mám jen chuť zakřičet. Možná mám jen chuť nenávidět. Byla jsem lepší člověk, když jsem byla malá? Když jsem si myslela, že až vyrostu, budu mít pořád Divnou zemi?
Byla to doba, kdy jsem to tam milovala. I s tou loukou, kterou jsem chtěla mít jen a jen pro sebe. Ale skutečnost je taková, že takové místo neexistuje. Stejně jako neexistuji já.
Víte... víte jaké to je milovat neexistující lidi? Falešnej, dokonalej táta. Skvělá máma. Nejlepší přítelkyně, co nezradí. (Promiň, K., promiň B.) Kluk, kterej nezapomíná. Svět, kterej možná funguje špatně, ale nakonec se to vyřeší. Není to dokonalý. Ale je to lepší než skutečnost.

Nechci se tvářit jako chudinka. Jestli jsem, tak si za to můžu sama. Že myslím na minulost. Že myslím na ty křivdy. Pamatuju si, jak ty panenky utekly z vlaku a skočily tam právě v tu chvíli, kdy jsem se probudila. Vzpomínám si na ten den, kdy jsem cítila pach ohně. nebo ne. Pach spaleného. Ten černý pahýl. Pořád tam je.

Nejsem naivní. Možná někdy. Chci věřit. Ale já to neumím. Nedokážu. V tomhle by mi možná pomohla B. Jenže taky možná ne. Chci být lepší člověk. Nebýt sobecká. To mě ničí nejvíc. Jsem sobecká uvnitř. Navenek... působím obětavě. Kdyby ostatní viděli pravdu, byla bych na tom líp.

Když prší, je mi lépe. Můžu běžet ven a smát se svým mokrým vlasům. A příst. Příst. Příst.

Nepláču. Ne pro sebe. Ale pro ty, kteří neměli tu možnost.

Já neztratila.
 

Desetidenní řetězák | Den třetí

31. srpna 2012 v 17:43 | lavande. |  Momenty
Já vím, že to je desetidenní a ne dvacetidenní. Ale já jsem prostě líná. Mimochodem, konečně prší.

Den třetí- Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.

Desetidenní řetězák | Den druhý

29. srpna 2012 v 18:51 | lavande. |  Momenty
Občas přemýšlím, co má tohle za smysl. Asi žádnej. A já jsem za to strašně ráda.

A jo. Včerejšek neexistuje...


Den druhý- Devět faktů o tobě.
 


Desetidenní řetězák | Den první

27. srpna 2012 v 13:01 | lavande. |  Momenty
Jasně. mohla bych si říct, že skočit je taky řešení. Teda, teď to vyznělo blbě, že jo. Ne, fakt jsem to takhle nemyslela. Jen chci říct, že potřebuju, aby mi vrátili křídla. Hmm.

Melancholie.

Den první- Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.

Spící blázen.

22. srpna 2012 v 22:23 | lavande. |  Drahá Lucy
Lucy?
Už jsem Ti tohle někdy psala?

,,Nikdo není taková potvora jako ty. Všichni tě milují, protože ty miluješ je. A pak jim, se vší tou láskou, vrazíš kudlu do zad."
Když tohle mi dělají pořád. Snaží se být chytří a na svou autorku ani nepomyslí. Jo a abych nezapomněla, všichni jim to žerou.

,,Víš proč jsi to ty, i když vím, co říkají? Jen si představ, že by ti někdo říkal, jak je Támhleten rytíř úžasný, ctnostný a já nevím co ještě, ale ty bys ho znal jako nafoukaného, panovačného člověka s nosem nahoru. A pak by tu byl Někdo, o kom by všichní říkali, že je to podvodník, vrah a zlý člověk, ale on by ti pomáhal, zastal by se tě a byl by to on, kdo zůstal, když se k tobě všichni(jo, i ta tvoje zpropadená rodina) otočili zády. A teď mi řekni, koho by sis vybral ty."
Jenže ona je blázen. Ne vždy je problém tam, kde ho vidíme. Občas je tam, kde ho ani vidět nemůžeme.

Jsem cvok. Víš, jaké to je, líbat vzduch? Možná tušíš, jaké je to obejmout polštář. Fajn, co deka? A to ani nemám ponětí, jaký by měl mít vlasy. Dlouhý, vlnitý, krátký, rovný, černý, bílý...?

Znáš ten pocit, když vám někdo urve křídla a řekne vám ,Leť!' ?

s úctou
lavande.