Desetidenní řetězák | Den první

27. srpna 2012 v 13:01 | lavande. |  Momenty
Jasně. mohla bych si říct, že skočit je taky řešení. Teda, teď to vyznělo blbě, že jo. Ne, fakt jsem to takhle nemyslela. Jen chci říct, že potřebuju, aby mi vrátili křídla. Hmm.

Melancholie.

Den první- Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.


1. Jsi hloupá. Jsi falešná. Ale to není ten důvod, proč tě nenávidím. Jsou to dostatečný důvody k tomu, abych ti měla sto chutí jednu vrazit. Ale ve skutečnosti jde o to, že se tváříš, jak ti na mně záleží. Jenže kdyby záleželo, tak není s tebou. A taky by ses mohla přestat navážet do ní. Ty víš o kom mluvím, viď?

2. Přeješ si ještě pořád tu pevnost? Já vím, že jsme starší, ale přála bych si, abys řekla jo. Jen tak. Abychom nevyrostly. Já vím, že to nejde zastavit. Ale i tak. A co myslíš, budou tam pořád ti draci?

3. Jen by mě zajímalo, proč jsi s ní. Není špatný člověk, to vím, jenže taky vím, že nemáte nic společnýho. To už se víc bavíš se mnou než s ní. Ale stejně budete dál hrát tuhle hru. Jenom proto, abyste působili šťastně. Ne, opravuju se. Aby vám ostatní mohli závidět. Nebo máš možná jenom strach to nechat plavat. Já nevím. Co myslíš ty?

4. Děkuju Vám. Za všechno. Za to, že jste ze mě zase chtěla mít samostatně myslící bytost. Z nás všech. Jste někdo, ke komu mohu vzhlížet. I jen za to by Vám patřil dík. Ale udělala jste mnohem víc.

5. Vůbec mě neposloucháš. Je ti fuk, jak se cítím. Jo, možná je to tvůj život, ale do háje (zelenýho), víš, jak ovlivňuje ten můj? Tobě to může být jedno, máš svoje jistý. Ale já ne. Tak proč jsi takový sobec? Nezajímaš se o mě. Jen se tak tváříš, ale je to jen lež, přetvářka. Možná je dobře, že to takhle dopadlo. Tak... asi sbohem.

6. Nechte nás žít!

7. Proč lžeš? Mám tě ráda. A vždycky to tak bude, protože bez tebe bych to neměla šanci zvládnout. A o to víc mě to bolí.

8. Jen by mě zajímalo, kdo vlastně jsi. Abych věděla, jestli jsem měla pravdu. Protože tě vlastně neznám. Vím, na co se rád díváš, co máš rád za hudbu, co čteš. Jsi vtipný, poctivý... jenže to nemám nějak ověřený. V podstatě jsem s tebou nemluvila. A už asi nebudu mít šanci, co?

9. Víš, proč jsem na tebe tak vyjela, i když jsi se mě zastala? Protože jsi to milionkrát před tím neudělala. Vlastně jsi byla většinou ten, kdo stál proti mně. Byly jsem kamarádky. Takže jsi mi měla říct, co se děje. A ty ses mi přitom jenom smála za zády. Takže ne, nebudu ti vděčná, když jednou jedinkrát napíšeš, že mám pravdu. Nikdy jindy jsi se k tomu neměla.

10. Nezálaží na tom, že jsi mi neodpověděla. Protože jsi tu vždycky pro mě. Děkuju ti.



Blbý je na tom to, že bych tohle nebyla v konečným důsledku schopná skoro nikomu znich říct. Možná tak dvoum nebo třem lidem. Ale jinak se příliš bojím. Já nejsem jako stromy. Nebo draci. Ale kéž bych byla.



 


Komentáře

1 Natali Natali | Web | 29. srpna 2012 v 17:41 | Reagovat

Máš pravdu, taky bych některým lidem chtěla říct některé věci, ale bojím se. Kdyby tu nebyl ten strach, hned bych všem všechno objasnila.
PS: Máš strašně krásný design!

2 Vera Vera | Web | 29. srpna 2012 v 21:33 | Reagovat

Já nemám odvahu říct tolika osobám, co si o nich myslím, takhle v anonymitě klidně, ale do očí, nevím spousta lidí by mi nejspíš vrazila facku za to, co by se ode mě dozvěděli :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.