Drahá Lucy

Spící blázen.

22. srpna 2012 v 22:23 | lavande.
Lucy?
Už jsem Ti tohle někdy psala?

,,Nikdo není taková potvora jako ty. Všichni tě milují, protože ty miluješ je. A pak jim, se vší tou láskou, vrazíš kudlu do zad."
Když tohle mi dělají pořád. Snaží se být chytří a na svou autorku ani nepomyslí. Jo a abych nezapomněla, všichni jim to žerou.

,,Víš proč jsi to ty, i když vím, co říkají? Jen si představ, že by ti někdo říkal, jak je Támhleten rytíř úžasný, ctnostný a já nevím co ještě, ale ty bys ho znal jako nafoukaného, panovačného člověka s nosem nahoru. A pak by tu byl Někdo, o kom by všichní říkali, že je to podvodník, vrah a zlý člověk, ale on by ti pomáhal, zastal by se tě a byl by to on, kdo zůstal, když se k tobě všichni(jo, i ta tvoje zpropadená rodina) otočili zády. A teď mi řekni, koho by sis vybral ty."
Jenže ona je blázen. Ne vždy je problém tam, kde ho vidíme. Občas je tam, kde ho ani vidět nemůžeme.

Jsem cvok. Víš, jaké to je, líbat vzduch? Možná tušíš, jaké je to obejmout polštář. Fajn, co deka? A to ani nemám ponětí, jaký by měl mít vlasy. Dlouhý, vlnitý, krátký, rovný, černý, bílý...?

Znáš ten pocit, když vám někdo urve křídla a řekne vám ,Leť!' ?

s úctou
lavande.

l'aile | křídlo

5. dubna 2012 v 18:41 | lavande.
Lucy? Lucy, slyšíš?

Ehm, vzhledem k tomu, že to jen píšu, tak asi ne. U nás venku prší, zase. Nějak mi to nevadí, spíš naopak. Nějak jsem nepochopila, proč všichni milují horko. Vážně. Déšť je lepší. Myslím, že jsem nakazila K. Asi mně zabije. Víš, tohle je tvoje výhoda: Nikdy nemusíš být nemocná. Když si to nebudu přát. (A já si to obvykle nepřeju. Ale co já vím...)
Přemýšlím, jestli se neblíží doba tloustnutí do plavek. No co. Tloustne se líp. Aspoň většině lidí. [A pokud patříte k těm, kteří po snězení čehokoliv hubnou, tak vám radím: Nejezte, nebo zmizíte! Jako ta princezna!(to vám vysvětlím jindy)]

Lucy, máte u vás vůbec bouřky? Docela by mě to zajímalo. A jestli jich tam máte víc, než u nás, tak se k tobě hned stěhuju, jasný? (Menší problém by nastal až ve chvíli, kdybych měla říct stěhovákům adresu. Ještě jsem to moc nepromýšlela.) Musím si udělat čaj, vážně je mi zima.

Co myslíte, jaké to je, když vaši zemi zamoří ptáci bez křídel a s elfskou tváří? A jsou toho taková stvoření vůbec schopna? Já nevím, když oni jsou tak milí! Jasně, že se "vyrojili" s dobrým úmyslem, ale trochu to přehnali. Ublížili i těm, kterým chtěli pomoct. Jenže stejně nevím, jak jinak bych to provedla. (Jasně, ten plán jsem vymýšlela já.)

Nevím, jak vám, ale mně připadají dlouhé špičaté klobouky děsně nepraktické. Neprojdete žádnými dveřmi, nevejdete se do auta a když se nakloníte, tak vás ten klobouk převáží. Nějak nevím, jak sjem se k nim dostala. Jasně, divadlo a klanění se. Jo, pátek byl hezký. A oni to fakt pěkně zahráli. Verence, Magráta, bábi Zlopočasná, stařenka Oggová. A přeberte si to jak chcete.

Tak o kolika hranách má být ta krychle?

Díky. A.

La lune | luna

4. dubna 2012 v 21:57 | lavande.
Drahá Lucy, (drahá její rodino a přátelé, drazí všichni, co se jí hrabou v poště)

Překvapuje mne, že ještě stále čteš mé dopisy. Tedy nejsem si jistá tím, že je skutečně čteš, neboť si mi ještě ani jednou neodpověděla, ale to je asi normální, když jsi(tak-trochu) neexistující.

Všimla sis, jak zmlsaného máme psa? Už ani maso nežere. Ožužlá a vyplivne. Venku je jaro a mé období alergických rým nastává. Do toho kašlu(jako všichni...) a válím se už skoro měsíc doma. Skvělé. Tak si říkám, jak to doženu. No, aspoň mám už přečtenou četbu a můžu si dovolit trochu víc válení se(jako bych se jinak neflákala, haha).
Jinak mě v létě možná čeká Francie. Strašně bych tam chtěla, ale... je to složité. Uvidíme. Trošku blbé starosti no. Foťák už je odepsaný, ani ho nezapnu. Je štěstí, že mám narozeniny... a dva rodiče. Heh. Nemám na smajlíky náladu a stejně je píšu. (Už jsme je smazala. Byli tu dva. Zkuste je doplnit.) Nemám ráda texty plné usměváčků.

S K. máme sen: pevnost před neolitickou revolucí, takže pokud víte, jak si ho splnit, tak mi napište. A pokud nevíte, tak bych si prosila aspoň obrovskou knihovnu. Neměla bych vám K. představit? Asi měla. Jsme přibližně stejně staré(haha, to jsem vám toho řekla), ona je snílek, měsíc a strom. Ale to je na dlouhé povídání.

Lucy, nechtěla bys přijet? Ž bych tě provedla Divnou zemí. Jé, dokonce si i pamatuji, kde leží. Někdy vám to ukážu. AleLucy, ty to můžeš vidět naživo. Nebo aspoň slyšet. A poznat Terezku a Petra. Já si to vážně pamatuju. A kopce, které mě od Terezy oddělovaly. Jé! Lucy musíš přijet. Ukážu ti to. A K. taky. Někdy jí o tomhle místě budu muset povyprávět. O svém prvním domově mimo domov. Ale to vydá na vlastní článěk.

Může být země krychle s dvanácti pohořími na dvanácti hranách? (Jasně, pak už to není krychle...)

Tak sbohem, Lucy. (A její rodino, přtelé a vy všichni, co čtete její poštu.)

Shrnutí otázek:
Všimli jste si, jak mlsnéhomáme psa?
Kde původně byli usměváčci? (napovím, že jeden byl :) a druhý :D)
Měla bych vám představit K.?
Má Lucy přijet?
A konečně: Může být země krychle s dvanácti pohořími na dvanácti hranách?
 
 

Reklama