Momenty

Zranitelná.

1. září 2012 v 14:49 | lavande.
Možná jen toužím po něčem nedosažitelném. Možná mám jen chuť zakřičet. Možná mám jen chuť nenávidět. Byla jsem lepší člověk, když jsem byla malá? Když jsem si myslela, že až vyrostu, budu mít pořád Divnou zemi?
Byla to doba, kdy jsem to tam milovala. I s tou loukou, kterou jsem chtěla mít jen a jen pro sebe. Ale skutečnost je taková, že takové místo neexistuje. Stejně jako neexistuji já.
Víte... víte jaké to je milovat neexistující lidi? Falešnej, dokonalej táta. Skvělá máma. Nejlepší přítelkyně, co nezradí. (Promiň, K., promiň B.) Kluk, kterej nezapomíná. Svět, kterej možná funguje špatně, ale nakonec se to vyřeší. Není to dokonalý. Ale je to lepší než skutečnost.

Nechci se tvářit jako chudinka. Jestli jsem, tak si za to můžu sama. Že myslím na minulost. Že myslím na ty křivdy. Pamatuju si, jak ty panenky utekly z vlaku a skočily tam právě v tu chvíli, kdy jsem se probudila. Vzpomínám si na ten den, kdy jsem cítila pach ohně. nebo ne. Pach spaleného. Ten černý pahýl. Pořád tam je.

Nejsem naivní. Možná někdy. Chci věřit. Ale já to neumím. Nedokážu. V tomhle by mi možná pomohla B. Jenže taky možná ne. Chci být lepší člověk. Nebýt sobecká. To mě ničí nejvíc. Jsem sobecká uvnitř. Navenek... působím obětavě. Kdyby ostatní viděli pravdu, byla bych na tom líp.

Když prší, je mi lépe. Můžu běžet ven a smát se svým mokrým vlasům. A příst. Příst. Příst.

Nepláču. Ne pro sebe. Ale pro ty, kteří neměli tu možnost.

Já neztratila.

Desetidenní řetězák | Den třetí

31. srpna 2012 v 17:43 | lavande.
Já vím, že to je desetidenní a ne dvacetidenní. Ale já jsem prostě líná. Mimochodem, konečně prší.

Den třetí- Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.

Desetidenní řetězák | Den druhý

29. srpna 2012 v 18:51 | lavande.
Občas přemýšlím, co má tohle za smysl. Asi žádnej. A já jsem za to strašně ráda.

A jo. Včerejšek neexistuje...


Den druhý- Devět faktů o tobě.

Desetidenní řetězák | Den první

27. srpna 2012 v 13:01 | lavande.
Jasně. mohla bych si říct, že skočit je taky řešení. Teda, teď to vyznělo blbě, že jo. Ne, fakt jsem to takhle nemyslela. Jen chci říct, že potřebuju, aby mi vrátili křídla. Hmm.

Melancholie.

Den první- Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.

Mimo realitu

31. května 2012 v 17:57 | lavande.
Občas odletím kamsi mimo tento svět.

Což není případ tohoto měsíce. Teď jsem byla až příliš tady, v realitě. Ono to občas není na škodu, ale když já pak kecám blbosti, třeba o káčách a lidech, co se točí.
A hledáme draky. Kde jsou? Někdo tvrdil, že ve druhém patře. Ale tam by se nevešli. A taky už jsme tam byla. A nejsou tam. Dračí boty mají jiné číslování. Všimli jste si toho? To je příšerné. A jsou mi malé i ty, které by mi měly být velké. To je ale zmatek. A kreslit Zlatý kolovrat je morbidní. Vážně. A to i v případě, že je nakreslen černobíle. A nemyslím jen zlatý kolovrat. Celá ta báseň. Sám zlatý kolovrat je nesympatická věc. Je zlatý, takže ho nemám ráda.
Venku by mělo pršet. Jenže ono spadne pár kapek, ani si tím nejsem jistá, a dost. Copak nemůže být nějaká pořádná bouřka? Bohové na nás asi kašlou. Ehm...raději nic.
A není tak jednoduché zapomenout.
Stejně nevím na co.
Spánek.
Nic.
y.

Slečny Lucy a K.

27. dubna 2012 v 16:21 | lavande.
Slibovala jsem, že je představím. Tedy že představím K. Ale do mého plánu sedí i zmínit se o Lucy. Doufám, že nikoho neurazím. A vlastně ani nevím čím bych měla někoho urazit... ale to je asi jedno.

Lucy
je fiktivní osoba inspirovaná mou velmi vzdálenou příbuznou(viděla jsem ji všehovšudy dvakrát v životě, je asi z miliontého kolene a spíš je známá babičky než rodina) žijící někdy v Americe(?). Je to, tuším, třicátnice, bruneta(není blond, zrzka a nemyslím, že je černovláska) a především žena. Ale taky je možné, že je to jen můj výmysl, neviděla jsem jí dobrých... no, pár let to už bude. A jediné, co mají má příbuzná a Lucy společného je to jméno. A aby nevznikla nějaká nedorozumění, tak Lucy označuji vymyšlenou dívku a kdyby tomu bylo jinak, řekla bych to.
Takže... Lucy je trochu drzá a žije na nějakém hodně zeleném a asi deštivém místě(tím si nejsem jistá) a vlastně to tam vypadá jako ze začátku Svět Petra králíčka (pro ukázku tady). Nikdy neodpovídá na dopisy. Je samotářka, bohatá a žije sama. A je ještě dítě. Není nikdy smutná, ale není ani veselá. A známe se asi rok a půl. A řekněme, ž eje jí něco mezi 10 a 12 lety. Což je, aspoň na to, že jsem ji vymyslela před ani ne dvěma lety, opravdu dost. Co se vzhledu týče... tak v tom projednou pokulhávám. Jak byste si ji představili vy?

Knihy a já

27. března 2012 v 23:01 | lavande.
Jistá slečna, která si říká Luu, z části vytvořila a z části vyhledala jeden "řetězák" a já se rozhodla ho vyplnit. Mám ráda tyhle dotazníky, kde se můžu rozepsat.
Na její blog se dostanete kliknutím na obrázek ↑.

1. Oblíbená kniha z dětství?
Pán prstenů, i když to zní zvláštně, jenže poprvé mi byl čten v 5 letech, takže jsem si ho prostě nemohla nezamilovat. A pak jedna knížka pohádek, už nevím, jak se jmenovala, ale milovala jsem pohádku o Popelce, protože v té knize byly krásné ilsutrace(dobře, byly a jsou příšerně kýčovité, ale tenkrát mi to ani nepřišlo). A později kniha slovenských pohádek.

2. Co právě čteš?
Čtu Otce prásátek od Pratchetta. A občas otevřu Harryho Pottera a Fénixův řád.

3. Máš právě nějakou rezervaci v knihovně?
Nemám, knihy nerezervuji. Prostě čekám, až tam bude. (A když není, tak mám problém. Tedy pokud je to do školy)

4. Knižní zlozvyk?
To, že jakmile má kniha takový ten sundavací obal, tak ho na 99% roztrhnu. A když né jak, tak aspoň moje zvěř.

5. Co máš právě vypůjčené z knihovny?
Staré pověsti české(Alois Jirásek), nějaké knihy o Praze a Tristana a Isoldu.

6. Máš čtečku e-kníh?
Nemám. Ani po ní nějak moc netoužím, i když jepravda, že by se mi hodila. Vlastně by to bylo skvělé. Ale kdybych za ní měla dát všechny své knihy, tak to raději nic. Přeci jen, papírová kniha má své kouzlo.

7. Preferuješ čtení jedné knihy a nebo několika zároveň?
Jedné knihy, protože se člověk více soustředí a navíc ji rychleji přečte(je to vůbec plus?). Ale vždycky jich čtu víc najednou, nějak nejsem sto číst jen jednu.
 
 

Reklama